DRAMATURGIE

Tento pojem se používá v různých významových a obsahových souvislostech. Ve starších slovnících se můžeme dočíst, že dramaturgie je umění vyprávění, umění vlastní stavby vyprávění, věda o tom, jak k sobě řadit a vázat jednotlivé konflikty, postavy a různé příhody, aby celek byl zajímavý. Kdybychom vyšli z francouzštiny, kde "le dramaturge" znamená dramatik, tedy autor divadelních her, a pro vyjádření pojmu dramaturg se spíše používá "le lecteur" (v přeneseném překladu čtenář, odborný posuzovatel, lektor), došli bychom k závěru, že pojem dramaturgie se váže víc k dramatu. V tomto smyslu se tyto termíny dostaly i do ruštiny (dramaturg = divadelní autor, filmový dramaturg = redaktor filmu - podobně jako redaktor nakladatelství nebo novin). Z filmového hlediska je dramaturgie souhrnem teorií a zásad o podstatě a zákonitostech filmového díla, vypracovaných na základě zkušeností. Existuje mnoho konkrétních pravidel, kterých se je třeba držet při psaní scénáře, ale vkus diváků se rychle mění: včera se jim zdálo zajímavé melodrama, dnes se při něm nudí. Již několikrát se v historii filmu stalo, že dosavadní dramaturgické zásady byly postaveny na hlavu. Dramaturgie je také název oddělení studia, odpovědného za literární přípravu filmu. Jeho zaměstnanec, dramaturg, je tvůrčí pracovník, který vyhledává vhodné náměty, zadává je scenáristům, jejichž práci sleduje od prvního náčrtu až k definitivní verzi literárního scénáře. Ani pak svůj film neopouští, je jakýmsi pojítkem mezi scenáristou a režisérem, prvním divákem a posuzovatelem. Dramaturgovou snahou je přivést k filmu co největší počet nových autorů, přispívá jim radou, jak určitému nápadu dát filmový tvar, podobu scénáře, protože ani sebelepší spisovatel nemusí ovládat specifické psaní pro film. Dramaturg by měl u každé látky odhadnout její dramatické možnosti. K tomu kromě zkušeností a praktických vědomostí potřebuje především znalostí teoretických principů dramaturgie a historie filmu, musí mít přehled o ostatních druzích umění, a hlavně musí číst a zase číst, sledovat knihy, časopisy, rozhlas, televizi atd. Jeho činnost se ve výsledku filmu neprojeví konkrétně, je rozptýlená, ale vytváří předpoklady pro práci ostatních.

STŘIHAČ

Dnes zpravidla člověk s odborným vysokoškolským vzděláním, který při natáčení filmu úzce spolupracuje s výrobním štábem, řídí práci svých asistentů a částečně práci skriptu. Současně podle pokynů režiséra a podle scénáře provádí ve střižně sestřih denních prací do prvotní podoby filmu (tzv. hrubý sestřih). Po skončení natáčení společně s režisérem pracuje na čistém sestřihu filmu, při němž dbá především na logicky a technicky správné spojování záběrů různého rytmu, velikosti, délky a barevné tonality. Pro potřeby střihu je vyráběn tzv. dvoupás a střihač provádí nejen sestřih obrazového pásu, ale i pásů zvukových a synchronizuje obraz se zvukem. Umění střihače spočívá ve schopnosti vy těžit z natočeného materiálu maximum hodnot, vložených do něj ostatními členy tvůrčího kolektivu. Střihač musí být schopen obsáhnout v paměti celý materiál tak, aby mohl kombinovat nejlepší varianty záběrů a jejich části včetně budoucího dialogu, ruchů a hudby. To je nutné vzhledem k vytvářeni tempa celého filmu. Oproti režisérovi má střihač tu výhodu, že přistupuje k práci s odstupem, a může tedy uplatňovat hledisko technické dokonalosti. Režisér ovšem musí dbát na to, aby základní myšlenka díla touto dokonalostí nebyla oslabena, ale naopak posílena.

SCENÁRISTA

Spisovatel, věnující se psaní filmových scénářů, ať už původních nebo adaptací literárních děl. Scenárista nemusí být vždy autorem filmového námětu. Jméno scenáristy se začalo objevovat na titulcích filmů před I. světovou válkou, především film ďart povzbudil spisovatele v psaní pro film. Později začali s filmem spolupracovat novináři a dramatici a ve 20. letech se formují i první profesionální scenáristé, např. Carl Mayer (kammerspiel). Scenárista musí myslet v obrazech, při psaní scénáře mít vlastně před očima hotový film: jak budou vypadat jednotlivé scény na plátně, nejen jaké pocity vzbudí při čtení. Je trochu nespravedlivé, že s každým filmem je spojeno především jméno režiséra, popřípadě herce. Říká se např. film Caprův, ačkoliv nemalou zásluhou na úspěchu jeho filmů měl scenárista Robert Riskin. Nejlepší scenáristé často spolupracují s jedním nebo dvěma režiséry; tak Charles Spaak s J. Feyderem* a A. Cayattem, Jean Claude C.arriere s L. Bufiuelem, u Viscontiho filmů můžeme často číst jméno scenáristky Susy Cecchi-ď Amicové apod. Mezi největší postavy světové scenáristiky patří Cesare Zavattini a Jevgenij Gabrilovič.