SYNOPSE

Fáze literární přípravy filmu následující po námětu. Synopse dává přibližnou představu o budoucím filmu a jeho žánru, stručně, bez rozpracování jednotlivých scén popisuje děj. Synopse mívá rozsah 10-15 stran, píše se bez dialogů nebo s jejich náznakem. Ty jsou rozvinuty až ve filmové povídce.

FILMOVÁ POVÍDKA

V literární přípravě filmu podoba textu následující po synopsi a předcházející literárnímu scénáři. Dává již jasnou představu budoucího filmu a jeho žánru. V anglicky mluvících zemích se místo filmové povídky píše treatment. U nás má filmová povídka průměrný rozsah 50 stran. Vedle podrobně popsaného děje jsou v ní vykresleny jednotlivé postavy a alespoň částečně rozpracovány dialogy. Jako filmová povídka se označuje také samostatný krátký filmový příběh, který je součástí povídkového filmu.

SCÉNOSLED

Přechodná fáze literární přípravy filmu mezi filmovou povídkou a literárním scénářem. Podává stručně přehled děje rozdělený do jednotlivých scén tak, jak budou řazeny v hotovém filmu. I když dnes se už scénosled v dramaturgické praxi nepoužívá, někteří scenáristé si pomocí scénosledu ověřují logiku vyprávění, srozumitelnost zápletky i vztahů, časovou posloupnost děje.

LITERÁRNÍ SCÉNÁŘ

Konečná fáze literární přípravy filmu. Obsahuje podrobný obsah všeho, co divák v kině uvidí a uslyší, tedy nejen úplný přehled děje, popis prostředí, charakteru postava jejich jednání, ale i definitivní podobu dialogů. Literární scénář může mít několik forem. Scenáristé používají buď způsobu dělení na levou a pravou část stránky - nalevo se píše to, co na plátně uvidíme, a napravo to, co uslyšíme - nebo způsobu, jakým se běžně píše próza. Někdy se používá způsobu obvyklého u psaní divadelní hry, kdy obrazová část je uvedena v závorkách za dialogy. Každý scénář je dělen na obrazy, které vedle pořadového čísla obsahují údaj o místě a času scény. (den, noc, byt, příroda…). Scénář prodělával v historii filmu mnoho proměn. Nejprve byl základním popisem po sobě jdoucích scén a jednoduché, několikaobrazové příběhy prvních hraných filmů často scénář vůbec nepotřebovaly (dokonce ještě D. W. Griffith točil Intoleranci bez scénáře). Potřeba zachytit budoucí film na papíře vznikla s delšími a dějově bohatšími filmy. Na začátku zvukového filmu se scénář podobal dramatům, jeho těžiště spočívalo v dialogu. Časem se vyhranily dva rozdílné typy scénářů; jeden s podrobným popisem toho, co a jak je třeba natáčet, druhý velmi volný, spočívající na tlumočení pocitů a napětí, jaké má divák při shlédnuti filmu cítit. Spor mezi zastánci železného scénáře, tj. takového, který režisér natočí písmenko po písmenku, a emocionálního scénáře, vzbuzujícího u čtenáře (a režiséra) představu atmosféry a nálady (podobně jako poetická próza), vyvrcholil na přelomu 20. a 30. let v sovětské kinematografii. Zastáncem prvého byl především V. Pudovkin, teorii druhého vypracoval S. Ejzenštejn spolu se scenáristou Alexandrem Ržeševským (1903-1966).

TECHNICKÝ SCÉNÁŘ

Literární scénář převedený do technické řeči filmu. Píše jej v období příprav filmu (výroba) režisér ve spolupráci s kameramanem, výtvarníkem, střihačem, hudebním skladatelem a zvukařem. Scénář je rozdělen na záběry, u každého je označena jeho délka a velikost, sklon kamery (rakurs) a pohyby kamery. Technický scénář udává počet záběrů, z nichž se skládají jednotlivé obrazy, vždy s vyčíslením metráže a s označením exteriér, ateliér, reál. Jsou v něm např. obsaženy poznámky o technice snímání, použití jeřábu, zadní projekce, hudby a ruchů, označeny jízdy kamerou, požadavky triků. Z metráže jednotlivých obrazů, stanovené odhadem, se určí přibližná metráž filmu. Na začátku každého technického scénáře je úplný výčet postav s uvedením počtu záběrů, v nichž hrají, seznam staveb v ateliéru i exteriéru a jednotlivých exteriérových motivů, popisy dekorací o Technický scénář slouží pro vypracování výrobního plánu a finančního rozpočtu, je závazný pro všechny členy výrobního štábu i pro ostatní pracovníky studia. Někteří režiséři si scénář podrobně rozkreslují a řadí si jednotlivé scény podle prostředí, v němž se odehrávají, a v pořadí, v jakém budou natáčeny. Takto vzniklá „režijní kniha“ obsahuje i řadu dalších režijních poznámek.