Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem do studia Máj přišel poprvé.  Bylo to něco, jako dvojnásob splněné přání. A jak se také nakonec ukázalo, bylo to příliš krásné na to, aby to dlouho vydrželo…. Skutečně jsem se chtěl věnovat filmu a filmové technice. Ani jsem tehdy netušil, že by tehdejší Československá televize tuto technologii 35 mm filmu používala; a když jsem uviděl scénu loutkového filmu při natáčení, zasvícenou, loutky a animátory kouzlící pohyb ve svém podvědomí a vytvářející latentní obrazy na filmové emulzi Kodak Eastman, zůstal jsem stát v němém úžasu. Ovanula mě pohádková atmosféra tajemných přístrojů a trochu jsem se zasnil. Probudil mě až šéfkameraman trikové tvorby Jiří Větroň, aby mi mohl ukázat ostatní provozy studia….

Divadelní soubor Máj hrál v divadle v korunní ulici od roku 1956 a název divadla postupně splynul s názvem souboru. V roce 1969 se divadelní soubor přestěhoval a divadlo převzala Československá televize Praha, pro účely výroby reklamních pořadů (Jistě pamatujete na legendární figurku pana vajíčka), a to až do roku 1975, kdy byla výroba reklam zrušena. Ale  již v polovině roku 1976 přešlo studio Máj pod Hlavní redakci vysílání pro děti a mládež a začaly se zde vyrábět pohádky pro děti.

Na studio Máj a dění kolem něj dnes vzpomíná kameraman Jiří Větroň:

Divadélko „Máj“ patřilo ÚKDŽ (Ústřednímu kulturnímu domu železničářů na Královských Vinohradech) a v šedesátých létech minulého století sloužilo amatérskému divadelnímu souboru MÁJ, který vedl režisér a autor divadelních her František Mikeš. Amatérský soubor hrál převážně v tomto divadelním sále nedělní hry pro děti. V paměti mi zůstala dobře nastudovaná „Popelka“ se kterou soubor jezdil i mimo Prahu a měl s ní obrovský úspěch. Celá rodina Františka Mikeše sloužila amatérskému souboru do roztrhání těla, byli to praví divadelníci. V divadélku „Máj“ se hrály i hry pro dospělé a s některými se režisér František Mikeš, po výběrových soutěžích, dostal až do Hronova, kde soubor získal několik ocenění.

František Mikeš byl v té době zaměstnancem Československé televize a pracoval jako kameraman v dětské redakci při výrobě černobílých animovaných znělek a černobílých přechodů. Pracoval ve studiu, v bývalé tělocvičně, v Braníku. Technické vybavení si zaměstnanci studia tehdy vyráběli sami, nebo si některé věci nechávali realizovat v dílnách ČST (např. vertikální stoly vznikaly bez výkresové dokumentace, jen podle fotografií, které si nechali nafotit v Krátkém filmu Praha). Takto se pomalu rodily trikové stoly pro 16mm poloprofesionální švýcarské kamery Paillard Bolex s pérovým pohonem, které ČST používala pro zpravodajské natáčení. Výhodou této kamery bylo, že měla mezi snímacím objektivem a filmovou dráhou polopropustný hranol, kdy část paprsku (70%) procházela přes filmovou dráhu na filmovou surovinu a 30% bylo odraženo do optického hledáčku. Kameraman mohl nerušeně sledovat obraz ve stejné velikosti, hlavně bez paralaxy a mohl přesně zaostřovat. Další výhodou byla možnost exponovat filmovou surovinu po jednotlivém filmovém políčku, pomocí dlouhé drátěné spouště. Takto se rodily začátky Animované tvorby v Československé televizi.

Československá televize začala v roce 1966 s vysíláním reklam na české zboží, aby každý občan byl informován o novinkách na českém trhu. Vzniklo oddělení Reklamního vysílání ČST, které sice získalo kanceláře v Jindřišské ulici č.16, pro vedení a dramaturgii, ale pro výrobu reklam nedostalo žádné zázemí. Zajišťovalo pouze vysílání převzatých reklam, které dodávala Agentura Rapid, Made in publicity… a Krátký film Praha. V této době pomohl František Mikeš přesvědčit vedení ÚKDŽ, aby pronajalo prostory divadélka „Máj“ Československé televizi na natáčení reklam. Celý amatérský soubor „Máj“ se přestěhoval do sálu, který byl nad kinem „Květen“, kde pak dlouhou dobu zkoušel a hrál.

Reklamní vysílání v roce 1969 převzalo divadélko „Máj“ do své péče a začalo s částečnou rekonstrukcí, aby mohlo co nejdříve začít s výrobou reklam. Bylo hlavně potřeba zvýšit a vyrovnat šikmost hlediště s napojením na divadelní scénu. Postavit nekonečný horizont tzv. runďák. V nástavbě budovy, kde byly původně šatny herců a sklad kulis vznikly kanceláře produkčních a vedoucího výroby. Ve volné části za balkonem, s okny do frekventované ulice W. Piecka, kde byla dříve zkušebna hereckého souboru, se postavil v roce 1970 vertikální trikový stůl s univerzálním úchytem pro35mm kameru TK-1 a Paillarda H-16 s elektrickým pohonem pomocí krokového motoru a ovládací jednotkou. Toto zařízení bylo vyvinuto v nár. podniku MEZ Náchod. Vertikální trikový stůl získala ČST ze Strojíren Gottwaldov, které v té době plnily zakázku výroby těchto stolů pro oddělení kresleného filmu Krátkého filmu Praha. Konstruktérem trikového stolu byl Milan Kubeš z vývojového pracoviště Krátkého filmu Praha a výrobu ve Strojírnách Gottwaldov měl na starosti pan Plesník.

Já jsem byl zaměstnancem Krátkého filmu Praha od roku 1961 v Kamerové technice, kde jsem prováděl údržbu filmových kamer a výkresovou dokumentaci pro výrobu objímek objektivů a transfokátorů na různé typy filmových kamer. Pracovní náplní Kamerové techniky bylo kromě servisu a údržby, též spolupracovat při výrobě různých pomocných zařízení k natáčení. Tím jsem byl neustále ve styku se všemi kameramany Krátkého filmu a pomáhal jsem usměrňovat a realizovat jejich nápady. Navržené výrobky jsem po vyzkoušení předával k praktickému použití při vlastním natáčení. Pro velký zájem o filmovou tvorbu jsem začal studovat na FAMU – obor kamera. Po ukončení studií jsem odjel se Státním divadelním souborem Laterna Magica na Světovou výstavu do Ósaky v Japonsku. Koncem roku 1970 jsem se vrátil do Prahy a opět jsem pracoval v Krátkém filmu Praha. V roce 1971 jsem byl osloven vedoucím Reklamního vysílání panem Marvanem (pozdějším ředitelem studia Barrandov), abych nastoupil jako trikový kameraman do nově zřízeného Studia „Máj“ a pomohl dokončit instalaci vertikálního trikového stolu Gottwaldov a připravil ho k natáčení animovaných reklam. Ve studiu“Máj“ se natáčely hrané reklamy na potraviny pod logem Pramen, reklamy pro Spolanu Neratovice,Teslu, Klenoty, Čedok, Čs. aerolinie,Supraphon, SAZKA, Besip, Místní hospodářství , Triola atd. Na gottwaldovském trikovém stole se natáčely reklamy na periodický tisk např. časopisy Květy, Magazín CVZ, Gramorevue, Dikobraz, Pressfoto, Orbis pictus, i delší animované pořady Elektropraga Hlinsko, nábor do hornictví s názvem Střelmistr Francek, seriál animovaných agitek pro Besip s názvem Volantíkova dobrodružství a další. Denně se natáčelo, ve studiu, na trikovém stole, ale i v plenéru, kolem 20ks reklam. Najímali se externí režiséři a kameramani, protože se takové množství práce nedalo stihnout. Když bylo potřeba na natáčení zajistit nějakou zvláštní techniku, rychloběžnou kameru, postavit dekoraci ve studiu nebo zajistit přední projekci pro trikové záběry do reklamy, zaměstnanci to ke svému množství práce již nestíhali. Asi v roce 1973 byl přijat kameraman-technik pan Jaroslav Šercl, který se těchto úkolů ujal. Na jeviště studia „Máj“ nechal vyrobit plátna pro přední projekci, které byly lepší než ve studiu v Ruzyni, tzv.“ Motejlárna“ kde se natáčely písničky populárních zpěváků, které se v ČT vysílají dodnes.

Reklamní vysílání ČST bylo ve studiu „Máj“ na třídě W. Piecka 30 v Praze 2, až do roku 1975, kdy výnosem náměstkyně ředitele ČST Mileny Balášové bylo zrušeno. Zaměstnanci Reklamního vysílání byli převedeni na jiná pracoviště v ČST. Nejvíce nás přešlo do Hlavní redakce publicistiky a dokumentaristiky (HRPD), kde se začaly vyrábět animované publicistické pořady a propagační filmy. V divadélku „Máj“ zůstalo veškeré zařízení, včetně osvětlovací techniky a trikového stolu Gottwaldov. Některé práce jsem si nosil z HRPD do studia „Máj“, kde jsem převážně pracoval jen na trikovém stole zatímco zbytek studia pro natáčení reálů zel prázdnotou. Občas za mnou přišel pan Jaroslav Šercl, který byl pověřen technickou likvidací „Máje“. Bylo nám objema líto zlikvidovat technické vybavení, které do poslední chvíle sloužilo a pochopitelně by mohlo dále vyrábět. Pan Šercl chodil po Československé televizi a hledal redakci, která by se mohla ujmout technického vybavení, které většinou nebylo kam složit. V Hlavní redakci pro děti a mládež (HRVDM) našel spřízněné duše, pana Škorpíka, vedoucího výroby a doc. Eduarda Hofmana, kteří v té době měli uvolnit přízemní prostory v Jindřišské ulici, kde bylo malé studio pro animované večerníčky. Bylo rozhodnuto. Celé divadélko „Máj“ převezme Hlavní redakce pro děti a mládež s veškerým zařízením a přestěhuje tam kompletně studio z Jindřišské ulice a administrativu z pátého patra. Tím se uvolní kancelářské prostory pro vznikající mládežnickou redakci, která též spadala pod HRVDM.

V polovině roku 1976 byla technika z Jindřišské ulice přestěhována do „Máje“ a začalo se s dovybavováním techniky. Přivezla se i některá zařízení ze studia Bráník, protože tělovýchovná jednota v Bráníku požadovala na ČST vrácení pronajatých prostorů. Kameraman a režisér František Mikeš získal pro ČST prostory ve sklepních místnostech v Ženských domovech, kde zřídil studio se dvěma trikovými stoly a jednou loutkovou scénou. Výtvarník a režisér Václav Polák si sehnal prostory v bývalém krámě s hračkami a vybudoval tu s kameramanem Miroslavem Žbánkem a partou animátorů studio s názvem „U krále železnic“. V době největšího rozmachu Animované tvorby existovala tato tři studia. Největší a nejlépe vybavené bylo studio v divadélku „Máj“. Zde bylo k dispozici 8ks vertikálních trikových stolů, 2ks reliéfních stolů, a 2 loutkové scény, které byly postaveny v původním studiu. Zde vznikaly animované ploškové večerníčky, které se natáčely na 16mm inverzní film Gewertcolor 700 nebo negativ Eastmancolor , 35mm negativní filmovou surovinu Eastmancolor a Kodak Intermediate pro trikové záběry.

Namátkově vybírám názvy pořadů, které mě napadají: „Pohádky o mašinkách“ výtvarník František Fraiwelig, režisér Eduard Hofman, animátorka Eva Poslušná, kameraman Jiří Větroň, „Domeček u tří koťátek“ výtvarnice Helena Zmatlíková, režie Jan Ungrád, animace Eva Jakoubková, kamera Jiří Větroň a Ondřej Všetíček, „Béďa rošťák “výtvarník a režisér Zdeněk Smetana, animátoři Luboš Walter a Věra Pospíšilová, kamera Jiří Větroň„Cesta do hlubin kočičí duše“, režisér Josef Platz, animátor Eva Jakoubková, kamera Ondřej Všetíček a Jiří Větroň, „Delfín Filík“, režie František Jurišič, animace Alena Raková a Věra Pospíšilová, kamera Jiří Větroň, „Kouzelník Mařenka“ výtvarník Jiří Blažek, režie Karel Zrůbek, animace Alena Raková a Věra Mertová, kamera Jiří Větroň, „Kouzelník Nosulínek“ výtvarnice Viera Popovová, režisér a animátor Jiří Sommernitz, kamera Jiří Větroň, „Kryštof a nebezský kůň“ režie Jan Ungrád, kamera Jiří Větroň, „Loudálek v zeleném království“ výtvarnice Viera Popovová, režie a animace Jiří Sommernitz, kamera Jiří Větroň,“Nezbedné pověsti 13 měst“výtvarník Cyril Bouda, režie Eduard Hofman, animace Oldřich Bělský, Jiří Sommernitz, kamera Jiří Větroň a Miroslav Žbánek,“O človíčkovi“ výtvarník a režisér Josef Lamka,, kamera Jiří Větroň, Natáčeno na etážovém stole jako reliéfní film„Panáček Paneláček“ výtvarník Radek Pilař, režie Eduard Hofman, animace Alena Raková, kamera Jiří Větroň, Reliéf„Pohádky o počasí“, režie a animace Jiří Sommernitz, kamera Jiří Větroň, „Pohádky z děravé kapsy“ výtvarník a režisér Jan Ungrád, animace Eva Poslušná, kamera Jiří Větroň, „Pohádky z první třídy“ výtvarník a režisér Miroslav Kučera, animace Jan Vašek, kamera Jiří Větroň, „Radovanovy radovánky“ výtvarník Zdeněk Smetana, režie Zdena Bártová, animace Luboš Walter a Věra Pospíšilová, kamera Jiří Větroň, „Samá voda“ výtvarník Miroslav Gál, režie Ivan Renč, animace Martin Pospíšil, kamera Jiří Větroň,Reálný film s kreslenou slepicí „Slipka Pipka“ výtvarník a animace Miroslav Gál, režie Jiří Nesvadba, kamera Jiří Větroň, „Tulipán Florián“, režie Jaroslav Boček, animace Alena Raková, kamera Jiří Větroň, „Zvonky“, režie Jaroslav Boček, kamera Jiří Větroň, Týnka a knížkový Petr“ výtvarník Jiří Blažek, režie Karel Zrůbek, kamera Jiří Větroň, „Šibalské pohádky“, režisér Eduard Hofman, animace Eva Poslušná, kamera Jiří Větroň. Klasický kreslený film „Terezka v nesnázích aneb Hopkin zasahuje“ výtvarník, hlavní animátor a režisér Josef Lamka, kamera Jiří Větroň.

 Dále se zde natáčely Nočníčky pro dospělé, znělky a přechody pro všechny redakce v ČST . Nejhezčí a nejzajímavější práce byla ovšem při natáčení loutkových filmů, kde se kameraman mohl do sytnosti vyřádit, a mohl si světlem vytvářet různé atmosféry. Prostor pro loutkové scény byl tak velký, že se zde začalo pracovat s difuzními šifóny, které umožnily natáčet scény s valící se mlhou, nekonečný horizont pouště se sálajícím sluncem, simulovat moře s obrovskými vlnami a bouře s blesky. Z diaprojektoru, který byl umístěn na balkoně se promítaly mraky putující po horizontě. Vzpomínám na nálety jednotlivých sršňů na živou holčičku Alenku (malou Lucii Vondráčkovou) v pořadu „Království květin“, výtvarník a režisér Josef Lamka, tehdy se postavilo několik silonových lanovek přes celé studio, aby efekt náletu byl dokonalý.“ Tři vlasy děda Vševěda“ jsme točili ve dvou scénách zády proti sobě, abychom si navzájem nevadili při svícení a náročný pořad mohl vznikat rychleji. Výtvarníkem a režisérem byl opět Josef Lamka a za kamerou byl Jiří Větroň a František Mikeš. Další loutkové pořady, které ve studiu „Máj“ vznikaly, jsem natáčel již ve funkci schefkameramana studia „Máj“. Byly to pořady „Budulínek“, výtvarník a režisér Miroslav Kučera, „Statečný krejčík aneb sedm jednou ranou“ v režii Františka Mikeše. Jako poslední pohádka do seriálu „Perly“ jsem měl natáčet již jako režisér a kameraman pohádku „O Smolíčkovi“. To se bohužel neuskutečnilo, protože nové vedení Československé televize rozhodlo, že Animovaná tvorba ČST není již potřeba a snížená výroba se přesune do vznikajících soukromých studií, kdy majitelé budou pro ČST pracovat jako živnostníci. Technické vybavení se částečně rozprodalo soukromníkům nebo skončilo ve sběrných surovinách. Divadélko „Máj“ definitivně opustila ČST v roce 1991.

Jiří Jaroš - vedoucí studia

Ing.  Pavel Sobíšek - vedoucí studia

Jiřina Vágnerová - vedoucí produkce

Vladimíra Argayová - vedoucí produkce

Michal Pexieder - vedoucí výroby

Jitka Stehlíková - asistentka produkce

Zuzana Pavlů - asistentka produkce

Marie Šnajberková – vrátná

Marie Drvotová – střih

Veronika Bočková – asistentka střihu

Tereza Bruknerová - asistentka střihu

Jaroslav Boček - režisér

Oldřich Bělský – animátor

Jaromíra Burdová - výtvarnice, režisérka a animátorka

Máša Veverková - animátorka

Miroslav Kučera - výtvarník, režisér a animátor

František Mikeš - kameraman a režisér

Jiří Větroň - šéfkameraman, režisér

Miloslav Žbánek - kameraman

Vladimír Kureš – kameraman

Vlastimil Krejčí - asistent kamery

Vít Eyberger - asistent kamery

Pan Zemen – osvětlovač

Zdeněk Šťastný – osvětlovač

Luboš Walter - animátor

Alena Raková – animátorka

Josef Lamka – výtvarník a režisér

Ondřej Všetíček – kameraman

Jan Ungrád - režisér

Eva Jakoubková - animátorka

Zdeněk Smetana - výtvarník a režisér

Věra Pospíšilová - animátorka

Věra Mertová - animátorka

 Jiří Sommernitz - animátor a režisér

Miroslav Gál - výtvarník

Gabriela Pazderková - Bártová - vedoucí atelieru kresleného filmu v Moravské ul.

…. a spousta dalších lidí, kteří v Máji pracovali přede mnou….

Ve studiu Máj, v Korunní ulici (dříve Wihelma Piecka) číslo 30, jsem pracoval až do roku 1990. Události předznamenávající listopad 1989 samozřejmě ovlivnily také práci ve studiu, které v té době velmi ubývalo. V roce 1990 Československá televize studio Máj uzavřela a část techniky se přestěhovala na Kavčí Hory.

I když prostor bývalého divadla Máj doznal výrazných stavebních úprav, pan Bláha mi po mnoha letech umožnil projít se po původní podlaze vstupní chodby, nahlédnout i do provozních prostor současného centra a vzpomenout si na původní dispozice studia.

"Studio Máj" - pohled z balkonu, současný stav

Na pravé straně balkonu byl sklad osvětlovací techniky, telefonní ústředna a průchod do vstupní chodby vedoucí od vrátnice k zadnímu schodišti. Po něm bylo možné projít buď dolů do loutkového studia (hlediště) nebo nahoru, do kanceláří vedení studia, produkce, přípravy realizace a k dalším trikovým stolům pro ploškový film.
 

Na balkoně vlevo, u portálu jeviště, byla místnost osvětlovačů a před ní, u stěny balkonu, stály skříně k uskladnění kamerových kufrů. Levou zadní část balkonu vyplňovaly lednice pro uskladnění filmové suroviny. Vedle lednic, proti jevišti byly dveře vedoucí do temné komory s převíjecím stolem, kde se zakládala filmová surovina do kamerových kazet.

Okna vedoucí z této místnosti na ulici byla většinou zatažena, aby denní světlo a jeho změny nerušilo precizně zasvícené trikové stoly.

Pokud dnes  navštívíte centrum Casa Gelmi, vstoupíte z ulice prostorem bývalé střižny. Někde v místech, kde byla kamera pro kontrolní natáčení kresleného filmu projdete dnešními vstupními dveřmi a pokračujete dále přímo na balkon širokým průchodem v místě bývalé temné komory a části původního průchodu. Díky tomuto posunutí průchodu mohlo vzniknout nové schodiště vedoucí dolů, do hlediště.

Závěrem musím opravit své prohlášení o tom, že "dnes už není ani divadlo, ani studio..." , za který se dodatečně omlouvám.

Divadlo Máj - ovšem jako divadelní soubor Divadlo Máj Praha, o.s. ( - odkaz naleznete ZDE), pokračuje ve své činnosti a stále hraje.

Bývalé divadlo Máj, tedy nemovitost, v níž tento divadelní soubor Máj v letech 1956 - 1969 na pražských Vinohradech vystupoval, absolvoval rozsáhlou rekonstrukci a rovněž existuje, funguje a žije. Dokonce velmi čile. Přijďte se podívat. Odkaz na Palác CASA GELMI najdete opět ZDE.