|
Obraz filmového dokumentu doprovázejí kromě
hudby, husitských chorálů a autentického zvuku, také výběr z kázání Jana
Husa a výňatky z knihy Karla Čapka „V zajetí slov“.
Autentický nekontaktní zvuk spolu s komentářem
tmelí části zvukové složky a posunují jejich smysl trochu do předlistopadové
současnosti.
Film se natáčel 16 mm kamerou na černobílý
inverzní film. Autentický zvuk se nahrával nesynchronním magnetofonem
umístěným ve vozidle štábu a fungoval pouze na 220 V. Při natáčení, např. na
vlakovém nádraží, představovalo toto omezení nezbytnost jezdit autem v
kolejišti a hledat zásuvku v dosahu prodlužovací šňůry.
Po dokončení střihu originálního obrazu
vzniklo pět pásů zvukového záznamu. Tyto pásy se na profesionálním zařízení
smíchaly do jediného zvukového pásu a RNDr. Jiří Rentz dokázal malý zázrak -
originální obrazový pás dodatečně opatřil zvukovou stopou, na níž by zvuk
následně zkopírován ze zvukového pásu.
Studenti gymnázia v Kladně pořádali před lety
každoroční dálkové pochody pod názvem "Spanilá jízda". Trasy 20, 30 a 50 km
začínaly a končily vždy v Kladně a účastnilo se jich obvykle kolem třech set
účastníků z Čech a Moravy. Pak se kdosi zeptal, co má Kladno společného s
Husity a proč se Spanilá jízda pořádá v Kladně. Vznikl z toho třídenní
štafetový pochod Kladno - Tábor, o němž vypovídá tento dokument. V
následujícím roce 1989 se dálkový pochod Spanilá jízda konal ve své
mnohaleté historii bohužel již naposledy a pouze v původních trasách kolem
Kladna.
Tři dny a dvě noci křižoval natáčecí štáb
trasy štafetového dálkového pochodu, spal a stravoval se společně s jeho
účastníky. Provázel je od místa startu, gymnázia v Kladně, až do města
Tábora. Zatímco jedna skupina pochodovala, druhá odpočívala (na žíněnkách ve
školních tělocvičnách) a třetí se přepravovala na další pozici vlakem. O
mobilních telefonech jsme si tehdy mohli nechat jen zdát. K dispozici byly
pouze informace, kdy a kde se má která skupina nacházet. O to napínavější
bylo čekání na skupinu, radostnější setkání skupin a předání štafety. To
bylo pro účastníky dálkového pochodu důvodem k oslavě v nejbližší
restauraci. Na Kozím Hrádku čekala na všechny skupiny ukázka historických
bojů. Nikomu se nic nestalo, (ani mě při natáčení šermířů) a všichni jsme se
sešli ve městě Táboře. |
